Původně jsem se nechtěl výsledkům voleb věnovat více, než je nutné, tj. vůbec. Domnívám se totiž, že krajské volby jsou ze všech voleb nejzbytečnější. Když se zeptáte voličů, tak ani neví, kdo jim v kraji vládne, natožpak co to kraj je. Většina z nich si zkrátka programy stran nečte, protože volební programy se celkově nečtou. Dobrého správce kraje si nevyberou a z hlasování udělá referendum o současné vládě. Je to neměnné politologické pravidlo, doplatila na něj ČSSD před osmi lety, dojela na něj ODS před čtyřmi lety a dnes. Lidé netuší, co se na krajské úrovni řeší a není se jim co divit. Kampaň většiny stran je jen utvrdí v mylné představě o důležitosti krajů a mnozí získají dojem, že volbou hejtmana nějak ovlivní ty zpropadené církevní restituce, a zabrání Vatikánu, aby nám ukradl Hrad nebo Temelín.
Pak jsem si ovšem pročítal svůj Facebook a nestačil se divit. Nepočítám statusy lidí o jejich brzké emigraci, to patří k tradičnímu koloritu mladých i starých, když vyhraje levice a Českem se jako tradičně prožene rudo-oranžové tsunami. Nejzábavnější byli lidé, kteří psali, že už emigrovali a vidí, že dobře udělali – přitom jsou jen na semestr na Erasmu. Média s palcovými titulky „Rudý říjen“, „Rudá záře nad Českem“, „Rudá hrozba“, „Rudý orgasmus“ dovršila pocit naprostého zmaru a zkázy a mnoho lidí už si nejspíše balí kufry a shánějí převaděče. Mají ještě čas, bolševici zatím úplně neovládli městskou policii, nerozdali lidem pušky a nepostavili kolem svých krajů malé železné opony. Přitom je to všechno trošku jinak, jak zjistil ze statistických dat Josef Šlerka.
Namíchlo mě však, když jsem četl, že levici mohou volit jen socky a nemakčenka a lidé bez kolektivní paměti. To je zajisté oprávněný argument, mnoha lidem bylo před listopadem lépe, jsou navyklí na direktivní řízení vlastních životů a bolševickou diktaturu nebezpečně bagatelizují. Není to však jediný důvod. Málokdo si uvědomuje, že současná vláda začala šetřit na nejbezbrannějších, na chudých a nižší střední třídě. Volba levice není projevem závisti a stádnosti. Je projevem zoufalství, kdy lidé vysíleni reformami až na dřeň chtějí, aby chvíli trpěl i někdo jiný. Pravice, jejíž program se dá posledních šest let popsat jako strašení rudou hrozbou a škrtání čísel, se pak nemůže divit, že lidé tuto hrozbu budou volit na znamení odporu. To je pochopitelné a lidské, v současnosti už se na nějakou čest a obětinu nehraje.
Proč se rozevírají nůžky mezi mladými a starými?
Omluvte předchozí deníkoreferendovský odstavec. Ačkoliv jsem se nedávno dozvěděl, že jsem havlista, nadále tvrdím, že jsem liberální fašista. Dříve jsem tvrdil, že jsem pravicový konzervativec, ale to jsem se začal stydět, kdo všechno se tak označuje. Ono není žádným tajemstvím, že mnoho mladých Čechů je pravicových jen proto, že je to cool. Respektive před dvěma lety ještě bylo, to se přemlouvala bába s dědkem. Volí TOP 09 a pak prskají, že nechtějí školné, ačkoliv je to jeden z hlavních bodů jejího programu. Ale mají na výběr? Nemají. Česká levice totiž nepřipomíná trendy a sexy levicové strany, jak je znají na západě. Stačí se podívat na mozkový trust – plešatý vezír s rovnátky, skřítek s dvoudenním strništěm, estébák a hazardní lobbysta s mulletem. Kolem nich se točí taťka odborář s facebookovou mánií, předlistopadoví kádři nebo antisemité. Působí nemoderně a při pohledu na fotky normalizačních nomenklátorů a dnešních představitelů ČSSD a KSČ(M) najdete stěží pět rozdílů.
Netvrdím, že by to s pravicí bylo nějak lepší, to v žádném případě, ale jejich konzervativní upjatost má tak nějak vycházet z merita ideologie. Její přirozená alternativa v podobě levice, která se zajímá o životní prostředí, liberální společnost a solidaritu u nás neexistuje, byť to jsou sociální demokraté a bolševici, kteří hlasovali pro sňatky gayů a lesbiček a jsou v čele evropské integrace. Levice ovšem ustrnula stylově v půlce 80. let, svůj program degradovala na křiklounská hesla „Takhle ne“, aniž by nabídla alternativu „Takhle jo“ a na mítincích jim hraje jeden nejmenovaný kolotočář Nonstop. Něco takového mladé neosloví. Zkrátka jim ujel vlak a jejich současná obliba souvisí jen s mizernou politikou současné vlády.
Nemám to sice empiricky ověřeno, ale pochybuji, že mnoho dnešních nevoličů nebo prvovoličů bude volit ČSSD nebo bolševiky? Jejich přízeň si získají spíše Dělnická strana nebo Piráti, jak jsme měli možnost zjistit z výsledku studentských voleb. Také proto je současná společnost tak ostře pravo-levě radikalizovaná a starší lidé jsou označováni za bolševické pohrobky, byť třeba volí jemnější alternativu v podobě ČSSD. Mladí lidé nevidí v české levici alternativu, ale součást zaprděného establishmentu.
Proč jsem nevolil?
Mnoho lidí začalo během víkendu odkazovat na blog Jakuba Jandy, kde jsem se kromě jiného dzvěděl: „Neměli by mít (morální) právo kritizovat jen ti, kteří aspoň věnovali této zemi cestu do volební místnosti?“ Osobně jsem toho názoru, že má volba nejít volit je zcela legitimní. Ano, mohl jsem tam jít a hodit prázdnou obálku. Ale v Česku, při voličské negramotnosti velké části lidí, která je schopna si poplést i šedou a žlutou obálku, by můj manifestační nehlas mohl zapadnout. Naproti tomu 65 procent oprávněných voličů, kteří zůstali doma, je docela jasným vzkazem pro ČSSD a ODS, že jejich hegemonie může být za dva roky při volbách do poslanecké sněmovny ta tam. Pokud bude tento odliv pokračovat a zároveň se nebude protestně přelévat k bolševikům (s čímž ovšem nemůžeme počítat), bude to nejlepší zpráva příštích voleb.
Ale zpět k tématu. Janda se rozohňuje (a není sám) nad lidmi, kteří kritizují, ale nesplnili si ani svou občanskou povinnost. Domnívám se, že klausovsko-zemanovské pojetí demokracie, kdy necháme občany jednou za čas odvolit a pak se budeme mračit a kopat kolem sebe, pokud se budou chtít aktivně účastnit politické kultury, je tím největším problémem, nikoliv pasivita voličů. Osobně jsem neměl ve zlínském kraji koho volit – velká koalice ODS/ČSSD je tu už deset let a nezaměstnanost je jedna z nejvyšších v republice a celkově kraj spíše stagnuje. Bolševici nepřipadají v úvahu, už jen kvůli metafyzické vině této partaje, byť by měla program sebelepší. TOP 09 nenabídla žádnou kloudnou alternativu, kromě kritiky ODS a ČSSD. Lidovci nabídli Jiřího Čunka, nedůvěryhodného xenofoba, který „chce dělat pořádky.“ Zemanovci nabídli výhru za fotku s Milošem Zemanem a klišovitá hesla. Ostatní strany a sdružení jsou neprůhledná a mašíblovská kohorta, u kterých hrozí VV syndrom.
A teď babo raď. Tak jsem tam prostě nešel. Ne z toho, že bych nic nezměnil nebo že by se ti nahoře zase domluvili. Ale zkrátka proto, že nemám za koho měnit a jen bych nahoru poslal lidi, které tam vlastně ani nechci.
… bude se tančit všude
Chce to trochu optimistický závěr, takže přikládám seznam věcí, které změní svět k lepšímu a které by se neuskutečnily nebýt krajských voleb:
- Do druhého kola postoupil Tomio Okamura. Příští generace studentů se budou moci učit o naprostém etalonu populistů selfmademanů.
- Do druhého kola postoupil Jiří Čunek. Příští generace studentů se budou moci učit o valašském Führerovi.
- Senátorské křeslo neobhájil rasistický „anticiganista“ Petr Pakosta. Doufám v opakování podobného výsledku za čtyři roky u rasistického antisemity Jaroslava Doubravy.
- Správnej chlap, co se rve za svůj kraj Saša Vondra pohořel. Je mi ho až skoro líto (ale jen skoro), ovšem s podobně zoufalou kampaní by prohrál i kdyby proti němu všechny strany nominovaly posranou kliku od záchodu.
- Jiří Paroubek „do toho najebal 80 mega a má hovno.“ A to gratulujeme.
- Kandidátka na všechno Jana Bobošíková nám definitivně dodiktovala. Slzička ukápla.
- JUDr. Haszek Mihály obhájil hejtmanské křeslo, jakož i dvacet devět zbylých funkcí. A za odměnu si dá viržinko, abyste věděli, závistivci.
- V Libereckém kraji a Jihočeském kraji uspěla lokální sdružení odstavených straníků, které vyloučili ze stran. A pak, že to nejde!
- Bolševici se možná poprvé budou moci vyloupnout ze své ulity protestní strany a začít vládnout. Experiment proběhne buď v Karlovarském, nebo Ústeckém kraji. Moc se těším na nářky, že to tam není barevnější a sluníčkovější.
Díky hoši!
