Na úvod vám povím krátký příběh. Během jedné z mnoha rozvášněných debat na Facebooku jsem se Sašou Uhlovou vsadil o dobrou a drahou čokoládu. Tvrdil jsem, že Karel Schwarzenberg se dostane do druhého kola. Malověrná Saša přijala a rovnou si řekla, jakou chce. Psalo se 3. ledna a favority byli stále Miloš a Honza, mlha a želé, jak se jim také říká. Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku referendum, dokonce Sašu odrazoval a napsal něco v tom smyslu, že je hnusné mě udržovat v marné naději.
Nedávám to sem jako důkaz mých skvělých prognostických schopností, byť jsem dokázal, že mám mnohem lepší věšteckou kouli, než agentura STEM, která výsledky nejspíše vyrábí v nějakém generátoru náhodných čísel. Spíše chci naznačit, že během těch devíti dní, které uběhly mezi naší sázkou a prvním kolem, se stalo něco zvláštního. Kníže nasadil zdrcující tempo a z odepsaného stranického kandidáta se vyklubal černý kůň volby. Mluvit se o tom bude ještě dlouho a každý bude mít jiný názor na to, co se stalo. Slyšet budou zejména tyto tři skupiny:
1.) Odpůrci Karla. Od nich bude znít vysvětlení zhruba v tom smyslu, že zapůsobila obrovská mediální masáž z posledního týdne, kterou pomyslně odstartoval týdeník Respekt. Ten se bezprecedentním – ale na publicistický časopis naprosto oprávněným – doporučením zařadil do pelotonu médií, která knížeti vyjádřila podporu. Dále to byly Lidovky, Hospodářky nebo Aktuálně, Mladá fronta jej doporučí ve druhém kole. Co je v USA běžným jevem, se v Česku setkalo s obrovskou vlnou nevole, korunovanou výkřiky o mediokracii (zdravíme Semína z D.O.S.T.u). Na druhou stranu, abych trošku kolegiálně ospravedlnil rozhodnutí jednotlivých vydavatelských domů – noviny jsou pomyslným hlídacím psem demokracie. A ať už chceme nebo ne, Miloš Zeman na čelní místo v demokratickém státě nepatří. Navíc si lze jen těžko představit, že člověk, který se o novinářích dlouhodobě vyjadřuje těmi nejjadrnějšími slůvky, které čeština zná, může počítat s podporou českých médií, které jsou až na výjimku středopravicové. Tou výjimkou je Právo a tam se Zeman těšil velké podpoře.
Dále zazní názory o masáži „kulturní fronty“ (jakoby ostatním kandidátům nikdo z umělců podporu nevyjádřil), masírka na sociálních sítích (což si mohl udělat každý) a celková zabedněnost mladých, kteří volí Karla jen proto, že je cool. Jistě, s tím posledním se nedá polemizovat, sám znám takové, ale zatím neudělali průzkum, který by potvrzoval, že jsou to všichni jeho voliči. Odpor vůči knížeti jako tváři současné vlády ovšem chápu a plně jej respektuji.
2.) Zastánci menšího zla. Aktivisté v čele s Matějem Hollanem v posledním týdnu vybízeli k rozhodování mezi liberálními kandidáty levice a pravice. Tedy mezi Jiřím Dienstbierem a Karlem Schwarzenbergem. U obou obvykle našli hodně chyb, ať už jde u nulové zkušenosti s politikou, žadonění o podporu komunistů, nebo o PR krytí Kalouska a Nečase. Zastánci menšího zla ani jednoho z nich úplně nežerou, ale jak správně tvrdili, kdokoliv z nich je lepší alternativou než dlouhou dobu avizovaný duel mafiána a loutky. Tito lidé budou brát duel ve druhém kole jako vítězství své přesvědčovací kampaně, která Honzovi sebrala stříbrnou (nebo dokonce) zlatou medaili. Ani oni se nemusí mýlit, že jsou důvodem Schwarzenbergova úspěchu.
3.) Příznivci Karla. Ti na sebe budou nejvíce pyšní. Podporovali jej od začátku, na průzkumy nehleděli. Uvědomují si, že vláda, v níž Karel sedí, není to pravé ořechové, ale ještě více si uvědomují, jak strašné by to bylo mít na Hradě Šloufa nebo oportunistického bolševika. Navíc, v knížeti vidí určitý závan starých časů, do jisté míry idealizovaných, ale to už tak bývá. Karel u nich symbolizuje dobu, kterou nacisté podřízli jak podsvinče, aby ji pak bolševici vykuchali obzvláště surovým způsobem. Dobu, která byla založená na tradici, mravnosti a kontinuitě, která jim v současné turbulentní a rozhádané politice chybí. Možná je to stranický kandidát, ale má obrovské charisma a schopné lidi v kampani. Kdyby neměl to druhé, možná by vyhrál Honza. Kdyby neměl to první, skončí jako Přemek, nejtragičtější postava volby.
Nebo to je jinak?
Těch skupin může být více, ale žádná mě teď nenapadá. Pravdu může mít jedna, dvě, všechny, žádná. Každopádně si dovolím rozvinout menší konspirační teorii, pro niž nemám žádný důkaz, ale přijde mi relativně nadějná.
Uvědomme si, že celou volbu měl v rukou od začátku Miloš, jeho věrná šedá eminence Šlouf a nekonečné penězovody z Lukoilu, jejichž nevysvětlený původ Miloš vždy odbyl nějakým tuze vtipným bonmotem. Od začátku to byl duel Honza – Miloš. Honza vystartoval, ale Miloš ho dostihl, nenápadně předběhl a Honza si myslel, že je pořád ve vedení a dělal maximum pro to, aby mu tempo vydrželo. Jenže škoda lávky. Miloš čekal před cílovou rovinkou a pokuřoval viržinko. Plán Lukoilu a Šloufa, a všech těch peněz, co do toho vrazili, byl takový, že díky skvělé kampani dopadne první kolo se 30 procenty pro Miloše, a zhruba s 23 procenty pro Honzu. Ve druhém kole pak Miloš setře Honzu jako máslo a od Klause převezme klíčky od kanceláře, přičemž si oba padnou do náruče.
Pak ovšem Honza asi začal vévodit i průzkumům, které si Miloš neobjednal, a které se zdály relevantní. Do toho se začali ozývat různí našeptávači (třeba ten Hollan a jemu podobní nikým nevolení občané), že Honza je menší zlo. Ten se pak začal reálně dostávat do čela. Miloš to nevydržel, jezevec jeden, a šel do protiútoku moc brzo. Smrtící eso o kariérním komunistovi měl vytáhnout až po prvním kole. Zemi zaplavily billboardy, Miloš každou debatu začal vymezením se vůči Fischerově minulosti. Honza začal klesat ke dnu, v čemž si pomáhal i sebevražednou gestikulací košér hipohopera. Ale klesal moc rychle. Klaus se sice snažil ještě pomoci narychlo spíchnutou amnestií, za níž je zodpovědná vláda, aby poškodil vládní stranické kandidáty. U Přemysla to vyšla, nutno poznamenat. Miloš ovšem soustavným útokem odstřelil Honzu už v prvním kole a dosadil si do nory extrémně silného protikandidáta Karla (extrémně silného oproti Honzovi), což spoustu lidí v Lukoilu a hlavně na Hradě namíchne.
Očekávám, že kampaň proti Karlu Schwarzenbergovi, která nás čeká, bude extrémně špinavá a mobilizační, takovou jsme tu ještě nezažili. Miloš a Šlouf tu funkci prostě chtějí, stůj, co stůj, a udělají pro to první poslední. Předávání moci je už nachystané a Klaus bude strašně nešťastný, když to bude muset dát pravdoláskařům Karlovi a Bakalovi. Následující dva týdny budou Paroubkovsko-Topolánkovské předvolební peklo, to celé na druhou. Čekají nás útoky na angažmá ve vládě, za uznání Kosova, za Kalouska, za první dámu, která neumí česky, za „temnou minulost“, za Bakalu, za Bilderberg. Na opačné straně to bude kampaň proti opoziční smlouvě (to už se dneska snažil Miloš vykrýt bláboly o stabilitě), proti Lukoilu, Šloufovi, akci Olovo, Srbovi, Grossovi, a tak. Bude to jen dobře, lidé zapomínají, soudě podle vítězství v prvním kole.
Proč tak a ne jinak
Karel Schwarzenberg není svatý lesník a spasitel. Pro mnohé je dobrácký a roztomilý starý páprda, který si rád pospí v nejméně vhodnou chvíli. To, že nedoslýchá, že má vadu řeči, že falešně zpívá a nosí červené ponožky, jej v očích mnoha lidí nutí jej podceňovat. Ale jak se dnes přesvědčili, nevyplatí se to. Kníže je protřelý a všemi mastmi mazaný politik, který má za sebou dlouho praxi v Helsinském výboru, v Hradním protokolu, v parlamentu a ve vládě. Dělá ze sebe hloupějšího a manipulovatelnějšího, než ve skutečnosti je. Nikdy by se nedostal tam, kde je, kdyby byl tak trošku přihlouplým, jak se dělá. Nebyl by tam ani jako Kalouskův maňásek. Je to liška podšitá a druhé kolo ještě zdaleka není jisté.
Já osobně proto volím Karla Schwarzenberga z výše zmíněného důvodu – je to schopný a úspěšný politik. Neberu to slovo jako sprosté, je to povolání jako každé jiné a dá se dělat i slušně (chtěl jsem napsat poctivě, ale tak naivní nejsem). Dále jej volím, protože jeho vítězství naštve neskutečné množství lidí, kterým jindy prochází všechno – Zemanem počínaje, Klausem konče. Obzvláště Klausův vztek, pokud vyhraje Karel, mi dělá náramně dobře.
Můj hlavní důvod je ovšem víra ve skutečnost, že bychom si mohli zvolit prezidenta, který bude ctít Ústavu a nebude si z ní dělat hajzlpapír, jako tomu bylo posledních deset let. Prezidenta, který nebude svou pomstychtivostí destabilizovat českou politiku a hrát si na všemocného Pána loutek. Můžu se mýlit a Hrad bude ovládat Kalousek s Bakalou a židozednáři z Bilderbergu ve spojení se Svěrákem a Vojtou Dykem.
Ale rozhodně se nebudu mýlit v tom, že Miloš Zeman by jako svůj první krok na Hradě zničil ČSSD, za to, co mu udělala při prezidentské volbě před deseti lety. Možná, že tam se zrodil ten ďábelský plán, když kvapně odcházel hned po prvním kole. A kdyby mohl, Špidlu napne na skřipci. Že to není možné? Stačí se podívat na ODS během deseti let vlády svého bývalého předsedy. Táňa Fischerová a Vladimír Franz s přehledem porazili kandidáta právě této dříve nejsilnější pravicové strany v Česku. ČSSD čeká se Zemanem na Hradě stejný osud. A to bude jen začátek…
