Karel Gott se dožil dalších narozenin, tentokrát sedmdesátých třetích. To samozřejmě stojí za oslavu a já mu srdečně gratuluji. Ale mám přání, aby se tak stalo v kruhu jeho rodiny a přátel, někde v kulturním domě. Ať si ji zafinancují jeho veksláčtí kamarádi, pozvou tam fotografy z Blesku, Aha, Super, chraplavého hvězdného reporéta Tomáše Krause, Gábinu Partyšovou, je to mi to putna, beztak bych se o tom v životě nedozvěděl.
Bohužel je tu jedna instituce, veřejnoprávní instituce jménem Česká televize, která mi slunce v duši nedopřála a vtrhla mi do života se dvěma pořady, které redefinovaly pojem „rektální alpinismus“. A oba byly o nejvýznamnějším oslavenci tohoto týdne, měsíce, roku – Karlu Gottovi.
V prvním případě šlo o životní medailonek z cyklu Neobyčejné životy. Režisér Viktor Polesný seděl s Gottem u krbu a kladl velmi příjemné otázky o slavíkově kariéře, životě a úspěších. Gott s typickou dikcí rozšafně rozumoval, hýřil bonmoty, občas se na oko zamračil a Polesný věděl, že je třeba couvnout. Dozvěděli jsme se, jak měl Gott na háku celou normalizační státnickou nomenklaturu a jak jej Husák na kolenou prosil, aby neemigroval. A Karel velkopansky, že teda ne, že se vrátí. Ale neřekl, proč se vracel. Hrozilo jeho rodině nebezpečí? Přátelům? Nic víc k tomu neřekl.
O antichartě toho taky moc nepadlo, vždyť to tehdy podpsal každý. Zato zde bylo hodně archivních záběrů z estrád a dokumentů, v nichž slavík rozdává radost a smích a diváctvo v tesilu plácá radostně prackami. Vše bylo korunováno záběry z Vladislavského sálu z roku 2009, kdy Gott dostal státní vyznamenání z rukou pana profesora docenta magistra inženýra prezidenta Václava Klause. Nejlepší vývozní artikl normalizačního režimu bok po boku s válečnými hrdiny, hasiči a vědci. V dokumentu zkrátka nezaznělo nic, co by nabourávalo obraz apolitického a neangažovaného umělce. Pokud se nebudeme kriticky ohlížet za vlastní minulostí, skončí to s námi všemi špatně. Kde jinde čtvrt století od svržení zločinného režimu začít, než u normalizačních umělců, udržujících 20 let status quo zdiskreditovaného a barbarského režimu, který ještě rok před revolucí vraždil politické vězně
Ta pravá mizérie nastala po skončení dokumentu. Česká televize, znovu opakuji, veřejnoprávní instituce s rozpočtem sedm miliard korun, uvedla v repríze tři roky starý záznam galašou Karel Gott – 70. V Sazka aréně si dalo dostaveníčko česká šoubyzová šmíra, v hledišti aplaudovali Babiš, Paroubek, ředitel ČT Janeček, Bohdalová a nakonec i oslavenec sám s manželkou a malou dcerou, která se celý večer viditelně nudila, až ke konci začala natahovat moldánky.
S přítelkyní jsme se předháněli, kdo uhodne většího šmíráka, který přijde Gottovi zazpívat některou z jeho písní. Nejednou jsme museli dotyčného interpreta googlit, protože ani za boha jsme si nemohli vzpomenout, že šlo o osmého finalistu superstar ročník 2007. Můj tip na Romana Skamene nevyšel, její přání o účast urny Jirky Schelingera jakbysmet. Což je škoda, ta jediná to mohla pozvednout.
Zato jsme nešetřili křížků u kolonky „Nejpříšernější přirazení písně ke zpěvákovi/zpěvačce.“ Jediný Vilém Čok si s Trezorem poradil se ctí. Jinak to byla děsivá kavalkáda znuděných gratulantů z řad muzikálových zpěváků a zpěvaček s dokonale uniformními hlasy, zpívajících neherců z Ordinace v růžové zahradě, kteří dolovali jakýkoliv vyšší tón až z paty, Čmani (valašský patriot ve mě se chtěl jít oběsit na nejbližší švestku), jedné olympijské oštěpařky s nejpatetičtějším proslovem v dějinách televize a jednoho nejprodávanějšího českého spisovatele. Už tato část programu byla k nepřežití, ale to se v zákulisí teprve chystali Eva a Vašek ve flitrových oděvech a Josef „Díky vám, chlapíku statečný“ Laufer.
Komu tato postnormalizační estráda unikla, má možnost zhlédnout druhý díl již v sobotu 14. 7. (na mistrovy narozeniny) v primetimu na ČT1. Uvidí vystoupení Michala Davida, Lucky Marmelády a dalších hitmarkerů, kolik slechy ráčí. Vskutku, má to dva díly, dohromady 150 minut, mohli jste si to pořídit i na DVD. Komu se to líbí, nechť si to pouští pořád dokola, spolu s Peterkou a spol., Maxíky a dalšími srágorami, které nakoupil u České muziky.
Je mi u ánusu, že cílovka bude slintat blahem, takovéhle nevkusné servility patří na Novu nebo Primu. Permanentní odvolávání se na kvalitu britské BBC, pokud jde o hlavní zpravodajskou relaci a vztah politiků a televize, je sice hezká věc, ale současně se ignoruje zbytek programové skladby. Působí to jako zaseknutá deska na gramofonu a já mám po včerejším večeru sto chutí jít za hlavním dramaturgem a tu šelakovku mu omlátit o hlavu. Odpustím mu, pokud mi ukáže, kdy na BBC v primetimu vystupovali kolotočáři, autobusáci se samohrajkami a estébáčtí konfidenti a halekali na mizerný playback.
Vsadím boty a zubní korunku, že to samé uvidíme i na Gottovy sedmdesáté čtvrté narozeniny. A na sedmdesáté páté se dočkáme jistojistě Karel Gott – 75, který se pak bude reprízovat až do Karel Gott – 80.
Doufám v jediné – než přijde řada na Karel Gott – 100, postihne lidstvo nukleární holocaust.
