Nejednoho překvapil elán, s jakým Miloš Zeman a jeho tým začal hrát na národoveckou strunu, jakkoliv se dalo očekávat, že dvoutýdenní kampaň před druhým kolem prezidentské volby bude pořádně ostrá. Jak je to možné? Lidé se přece rozhodli pro „eurohujerské“ kandidáty, Německo drží naši ekonomiku na nohou a suverénní jsme přes dvacet let, bez podvratného německého živlu pak žijeme již přes šedesát let. Přesto se prezidentská kampaň naprosto otevřeně přesunula k ideologické rétorice Blut und Boden, krve a půdy, původu a domova. Naivně jsem očekával, že hesla „zatneme Sudeťákům tipec“ nebo „Benešovy dekrety ubráníme“, která vykřikují Zemanovi příznivci na sociálních sítích, patří dávné minulosti. Vždyť kromě voličů Miroslava Sládka a Jany Bobošíkové (kteréžto kategorie se vlastně překrývají) se už přece nemůže najít nikdo, kdo by na ně slyšel. Evidentně může a bude jich dost, když na ně Miloš Zeman vsadil jako na své trumfové eso.
Zle, matičko, zle
„Oba vystupují slušně nutno říci. Bohužel kníže je spojen příliš s osobou Kalouska, TOP09 škodí této zemi stejně jako ODS, VV, LIDEM. Zeman také není zcela čistý, ale je to Čech.“
Výše uvedený citát pochází z diskuze na zpravodajském serveru Novinky. Není ojedinělý, na Facebooku je jich mnohem víc. Velmi hezky shrnuje uvažování stále větší části lidí, která se začíná cítit ohrožená imaginárním nepřítelem, který čeká v záloze, aby zardousil bezbranný český stát. Je úplně jedno, zda tito lidé odmítají Karla Schwarzenberga, protože je Němec, Rakušan, Švýcar, Habsburk, katolík, žid, nacista, restituent, šlechtic nebo člen Bilderbergu. Každý si v něm najde ten svůj kousek, proč je pro něj nepřijatelný, jednoduše shrnuto: Je to cizák. Nepatří mezi nás, čistokrevné a rodilé Čechy. Má německé jméno, pochybně nabytý majetek a většinu svého života strávil v cizině. Chtít takového na Hradě se rovná prakticky velezradě a pošpinění památky Lidic. Co na tom, že všechny z oněch výtek jsou invalidní, Schwarzenbergové se ihned po Mnichovu přihlásili k věrnosti republice, jejich majetek byl nabyt poctivě a většinu života v cizině museli strávit, protože byli z republiky vykázáni. To jsou pro mnohé Zemanovy voliče podružnosti. Kdokoliv se proti takovému nemístnému uvažování ozve, jako třeba Jiří Dienstbier (všechna čest), je okamžitě udupán a rozcupován jako pravdoláskař a závistivec Zemanova úspěchu.
Považuji za fascinující, s jakou razancí a vervou se dřímající národní étos probudil zpět k životu. Paradoxní je fakt, že mnozí z oněch odpůrců (jako třeba Klaus jr.) domnělé nacistické minulosti rodiny knížete Schwarzenberga argumentují články vrchního českého antisemity A. B. Bartoše. Zemanův tým ví, co dělá. Odvádí řeč od relevantních protiargumentů (Kalousek, vláda, postoje, názory) vůči knížeti a nastoluje iracionální mediální agendu, která se skládá z bludů, lží, výmyslů a manipulací s historií a s fakty. Je prakticky jisté, že mu sázka na národní kartu vyjde u nezanedbatelné části obyvatelstva. Nesamozřejmost národního bytí je mezi Čechy zakořeněna prakticky od samého počátku naší existence. Složité soužití s Němci, do jejichž přirozeného životního prostoru byly dříve české země vždy zaraženy jako kůl, činilo z nepočetného českého národa permanentně ohrožený druh, který mohl být kdykoliv asimilován. Pro spousty starších lidí, zejména ze Sudet, ale nejen z nich, pak musí být vyvolání vzpomínek na dobu Protektorátu a německou porobu bolestivým momentem. Jestliže v nich vyvoláte dojem, že možný prezident Schwarzenberg je pošlapáním památky všech českých obětí války, pak máte jejich hlas jistý. Tihle lidé budou jednat pudově, protože se zahraje na jejich pud sebezáchovy.
Bude z risku i zisk?
Zeman pochopil, že mnoha lidem evidentně Schwarzenbergova účast v neoblíbené vládě nevadí, respektive ji dokážou překousnout. Mnohem důležitější je pro jeho voliče (nezaměňovat nutně s příznivci) vědomí, že se prezidentem nestane právě ex-premiér, jehož největší odkazem politické kultuře je opoziční smlouva, spis Olovo, odposlechy ze Štiřína, plánovaná vražda novinářky a Stanislav Gross. Proto vytáhl téma, proti němuž je obrana těžká. Schwarzenbergova kampaň se tak dostala do defenzívy a prim teď hraje Šlouf a volání po jediné správné volbě – české volbě.
Je to špinavá hra, ale nic jiného se od Miloše Zemana čekat nedalo. Proč by měl vést kampaň jako politik 21. století, když je ztělesněním všehoschopného diktátorského dinosaura, Mečiarovským anachronismem, který celou svou politickou kariéru směřoval k onomu památnému okamžiku české politické kariéry. Premiérů jsou desítky. Kdo si dnes vzpomene na třetího premiéra první republiky? Zato prezidentů je jenom deset a jejich jména si budou pamatovat budoucí generace. Pro tu funkci je schopen vyburcovat fanatický dav hrdých Čechů. Jen doufám, že si uvědomuje, že dav se dá velmi lehce rozvášnit, ale mnohem hůře se uklidňuje. Ale stejně mu jeho lov u dna žumpy přeju, ostatním pak bude už podle čichu jasné, jak k těm hlasům přišel.
Jestliže se totiž bude někdo u volební urny rozhodovat na základě toho, kdo z kandidátů je více Čech, pak je to volič hloupý a omezený. Pokud bude nacionalistická část kampaně oním rozhodujícím kusem skládačky v Zemanově vítězné cestě na Hrad, pak nepůjde jen o porážku Karla Schwarzenberga, ale všech lidí v tomto státě, kterým je odporné podobné poskakování a skandování „Čechy Čechům.“
