Ve středu bylo v Brně krásné počasí. Sluníčko svítilo, ptáčci švitořili na doškových střechách, ve vzduchu vonělo jaro a Starobrněnská chemička. Řekli jsme si s několika přáteli, že strávíme tak hezký den někde venku a půjdeme se projít. Všichni jsme velcí fanoušci architektury, takže jsme se dívali kolem sebe a kochali.
Zrovna jsme si prohlíželi velice hezkou prvorepublikovou vilku, když k nám přišli reportéři televize Nova a ptali se, proč protestujeme proti Václavu Klausovi? My, že tu protestujeme? Vždyť s sebou nemáme transparenty, řehtačky, tlampače, softwarové kuličky. Ani Ilonu Švihlíkovou jsme u sebe neměli, tak jakýpak protest. Vzápětí jsme se dozvěděli, že zrovna když jsme si obhlíželi ono hezké stavení, za našimi zády přijel pan president a s nějakým jiným panem presidentem si předali odznáčky, aby si mohli jako Rychlé šípy vybarvit políčko v Modrém, nikoliv zeleném životě.
A pak to šlo ráz na ráz. Starý pán na chodníku na nás začal pokřikovat, že o životě víme prdlajs. Že jsme pana presidenta nezažili, tak co můžeme vědět. Přicházeli další a další novináři a četníky začínala viditelně svrbět ruka s pendrekem. Raději jsme se rychle zdekovali, zatímco přijížděl maďarský president Gäšparövicz. Mí kamarádi byli smutní a vystrašení, chtěli se jen projít a dostali vynadáno od cizích lidí a ocitli se ve víru mediálního zájmu. A to jen proto, že jsme stáli ve špatné době na špatném místě ve špatné pozici.
V nedaleké kavárně Era (kterou musí rovněž každý milovník architektury ocenit pro její funkcionalistickou krásu) jsme se postupně dozvídali, že jsme svým falešným a prázdným neprotestem ovládli mediální éter. Na Novinky.cz stálo Klaus si přijel do Brna pro vyznamenání, lidé se otočili zády. Server iHned.cz měl zase titulek Protesty proti Klausovi: Desítky mladých lidí se k prezidentovi otočily zády. ČTK informovalo podobně: Desítky lidí se u vily Tugendhat ke Klausovi otočily zády. Chtěl bych se tímto panu presidentovi hluboce omluvit, že většinu novinových titulků jsme mu – v pro něj tak významný den – ukradli nedopatřením my – spolek amatérských milovníků prvorepublikové architektury.
Utěšujeme se jen tím, že si toho při příjezdu nevšiml, proč by taky koukal na plebs kolem sebe. Noviny snad také nečte, takže o celém trapném nedorozumění se nedozví a poslední den ve funkci stráví klidně. Tíží nás pomyšlení, že by si snad uvědomil, že pro většinu mladých lidí je bahno, které uschne a rozfouká ho vítr.
Bohužel, Václav Klaus si to už uvědomil, čemuž odpovídá jeho rozohněný hiphop posledních dní. Chtěl odejít jako velký ekonom, vyhlášený lidumil a ten, kdo je roven Havlovi, nikoliv až druhý po něm. Nic mu však nevyšlo, jak si představoval a odchází neoblíben, ponížen a s úlevným vydechnutím všech spoluobčanů, kterým neměl vládnout, ale sloužit. Tohle je ostatně poslední delší text, který kdy Klausovi věnuji. A to jen proto, abych vysvětlil, k čemu došlo.
Včera jsme se k němu nedopatřením otočili zády v Brně. Zítra by se od něj měl záměrně odvrátit zbytek lidí, pro které ztělesňuje malost českého člověka. Nezájem veřejnosti je totiž to jediné, čeho se Václav Klaus děsí více než všech homosexualistů, snowboardistů a Václava Havla dohromady (tahle věta je trefná, jen už nevím, odkud ji mám).
